HISTORIE

Baseball

Softball

Slowpitch

Slowpitch je pálkovací hra, která vychází z baseballu a softballu: jde o rekreační variantu těchto sportů, ovšem hraje se i na velmi vysoké úrovni, jsou v něm pořádány ME i MS. Více společného má se softballem. Softballu se také říká fastpitch, čili „rychlý nadhoz“. Slowpitch znamená „pomalý nadhoz“, který trefí opravdu skoro každý. V ČR nejčastěji provozujeme často i CO-ED slowpitch, tedy variantu, kdy hrají ženy a muži společně. V poli je 10 hráčů (5 žen a 5 mužů), na pálku se vždy musí střídat ženy s muži. Nadhazovač trefuje strike zónu oboučkem, který zajistí, že rychlost nadhozu je malá. Slowpitch a především ten smíšený, skýtá zajímavé taktické varianty, kdy se odpalem záměrně míří do mezer nebo na krásnější polovinu obrany. Pálkaři se naopak gentlemansky zdržují odpalovaní na nadhazovače. CO-ED slowpitchi se tím, že obsahuje jak ženský, tak mužský element, dostává další dimenze. Asi není moc kolektivních sportů, kdy hrají kluci a holky společně.

V Lounech od roku 2021 budoucnost našeho oddlílu. Je to skvělá zábava pro všechny bez rozdílu věku. Prozatím tu působí tým Stingers, čili je čas strhnout mládež i dospělé z Loun k této skvělé hře, o které již E. Hemingway řekl: „Jsou to nejrychlejší šachy na světě!“…Přijďte mezi nás!!!

Historie 

Stručná pravidla

Baseball nebo Softball hraje družstvo o devíti hráčích na hřišti, sestávajícím z čtvercového vnitřního pole, za kterým pokračuje velké vnější pole, ukončené plotem. V rohu hřiště se nachází domácí meta, kde stojí pálkař, v dalších rozích vnitřního pole se nachází první, druhá a třetí meta. Nadhazovač hodí míč z nadhazovací mety, která se nachází uprostřed vnitřního pole, směrem na domácí metu, u které stojí pálkař ze soupeřova družstva. Ten se snaží míč trefit pálkou a odpálit do pole. Pokud se mu to podaří, vyběhne na první metu. Cílem pálkaře je oběhnout všechny mety až na domácí metu, za což obvykle získá bod. Běžně se ovšem hráčům nepodaří oběhnout všechny mety najednou (pokud ano, jedná se o tzv. „homerun“), proto zůstane na některé z met (stane se „běžcem“) a pokouší se postoupit dál až po odpalu svého spoluhráče, který je dalším pálkařem. I pak platí, že pokud dosáhne domácí mety, získává pro své družstvo na pálce bod.

Bránící družstvo může běžce vyřadit (vyautovat) několika způsoby. Běžec je aut, pokud se nedotýká mety a obránce se jej dotkne míčem, případně rukavicí s míčem. Dále je běžec aut, pokud se obránce s míčem dotkne mety, na kterou je běžec nucen postoupit, dříve než běžec. Nucen postupovat je vždy běžící pálkař, a všichni bežci na dalších souvisle obsazených metách. Pálkař je aut, pokud obránce chytne odpálený míč přímo ze vzduchu, nebo pokud neodpálí ani třetí správně nadhozený míč.

Jakmile družstvo v poli takto vyřadí tři soupeřovy hráče, samo nastupuje na pálku a dříve útočící družstvo jde do pole. Jedno vystřídání obou družstev v poli i na pálce se nazývá „směna“, hra se skládá z devíti směn (u softballu sedm), po kterých je vítězem to družstvo, které v zápase získalo vyšší počet bodů. Remíza neplatí – musí se vždy rozhodnout přidáváním extra směn!

Začátky baseballu a softballu v Lounech

Začínají s příchodem mladého praktikanta Jaroslava Čásy na lounské gymnázium v roce 1978 (nyní gymnázium Václava Hlavatého): začátky byly podobné jako v celých Čechách – snad všichni začali nejdříve se softballem!

Stabilnější tým se objevil v roce 1980. Počátky bez znalosti pravidel a techniky. Hrálo se s pálkou vysoustruženou ze smrkového dřeva, s míčem, který spíše připomínal hadrák a bez rukavic. Prvně jsme zkoušeli hrát na letním cvičišti. Potom jsem se na několik let uchytili na školním hřišti 3. ZDŠ. První softballové hřiště s běžeckými drahami jsem vybudovali v roce na 4. ZDŠ v roce 1982. Tam jsme zůstali až do roku 1990. Od října roku 1990 jsme v našem současném baseballovém stánku v prostoru u Lounského výstaviště.

První zápasy jsme zkušebně hráli s kubánskými pracovníky, kteří nám v ČSSR tehdy „pomáhali budovat socialismus“. Pro ně byla tato hra stejně populární jako pro nás fotbal. Občas byly rozpory, protože jsme se jim snažili vnutit naše pravidla. Příliš jim to však nevadilo, protože i kdybychom stanovili, že Kubánci mají vzdálenost mezi metami absolvovat v kotrmelcích, tak by stejně vše vyhráli. Kubě musíme poděkovat, že se tento sport v Československu v době normalizace udržel. Nebylo dost dobře možné zařadit tento sport na černou listinu imperialistických sportů, když „náš přítel“ Fidel Castro zahajoval slavnostním nadhozem významné zápasy kubánské baseballové ligy a ještě než se ujal na Kubě násilně moci, byl dokonce draftován do americké profesionální ligy MLB. Přesto se baseball a softball nedostal nikdy do přízně soudruhů.

Poté jsme odehráli pár zápasů s týmy v Praze. Vzpomínáme si na utkání v říjnu na Letenské pláni, kde měly domovské hřiště snad všechny pražské týmy. V polovině jednoho utkání najednou začala přijíždět na pláň těžká vojenská technika, která měla salvami oslavit výročí VŘSR. Proti této přesile jsme museli ustoupit a utkání jsme tenkrát nedohráli. Focení vojenské techniky bylo v té době obzvlášť přísně zakázané, proto jsme celou historku nemohli zdokumentovat. Skvělý byl i turnaj ČSA, který jsme vyhráli – hřiště bylo na pražském letišti v Ruzyni a cenou byl list vrtule z dopravního letadla…velká cena a velký problém ji dostat domů. Tehdy byl pro zajímavost naším protihráčem všem známý Zdeněk Pohlreich, který se potom stal i skvělým rozhodčím, než odešel do ciziny. Od začátku jsme měli i dívčí tým. S ženami to nebylo jednoduché, ale užila se i spousta legrace a vzniklo tehdy mnoho partnerských svazků. Postupně jsme začali hrát jak v kategorii žen, tak i v kategorii mužů i soutěže v softballu na republikové úrovni, a vůbec ne špatně. Ženský softball v Lounech se hrál do roku 1988, o rok později proběhla Sametové revoluce.

Chlapi v té době začali již nekompromisně pošilhávat po baseballu: přeci jen – baseball je pálkovací hra pro muže a softball varianta pro ženy. Pevné rozhodnutí odejít k baseballu vzniklo poté, co jsme museli v rámci rozšiřování baseball a softball základny odejít z kvalitní pražské soutěže do začínající „pralesní ligy“ v severních Čechách.  Severní Čechy jsme tehdy vyhráli tzv. „s prstem v nose“ (dnes by s námi tehdejší naši učedníci jistě pěkně zametli), a díky tomu jsme se dostali do Přeboru republiky a poté do standartní celorepublikové baseballové ligy. Od roku 1990 jsme již jen s muži pravidelně hráli na našem novém hřišti baseball, a to Severočeský přebor, ze kterého jsme postoupili do celostátní ligy, z níž jsme po pár úspěšných letech postoupili do finále a boje o ligu nejvyšší – Extraligu…první rok se to nepovedlo – nepřešli jsme přes MZLU Brno, což jsou dnešní Draci Brno, nejúspěšnější tým v republice. Ovšem příští rok už vše klaplo, a to i díky našemu americkému hlavnímu a hrajícímu trenérovi, kterým byl Rick Jacques, působící dnes v organizaci Philadelphia Philies. Po dvou skvělých letech 1994 a 1995, kdy jsme se pohybovali v přední polovině tabulky, jsme museli Exl pustit, protože nebyl dostatek financí na další působení. Škoda – hráli jsme potom ještě dvanáct let výborně i 1. českomoravskou ligu, potom další roky 2. ligu regionální!

Zpočátku byly členy pouze studenti lounského gymnázia. S rostoucí kvalitou hry jsme začali pociťovat i my, že budeme muset rozšířit naše řady a zpřístupnit naší hru ostatním a určitě i mládeži. Hned z prvního náboru se nám podařilo vytěžit několik obrovských talentů. Někteří bohužel odpadli, ale jiní hráli velmi kvalitně, řada členů prošla i reprezentační zkušeností jak v širších výběrech, tak ostře v národních týmech na ME a MS – jak v pozicích hráčů, tak i trenérů. Od roku 2004 máme i dva Mistry Evropy – jednoho hráče žákovské reprezentace (Marek Minařík) a jednoho na pozici hlavního trenéra reprezentace kadetů U15 (Jan Červa).

Od roku 1992 jsme začali i s mládeží a postupně hráli ligy ve všech kategoriích – mladší žáci, starší žáci, mladší kadeti, starší kadeti a junioři. Ovšem nejen na regionální úrovni, ale opakovaně a úspěšně jsme působili i na celorepublikových turnajích a Mistrovstvích republiky. Jistě nejslavnějším členem našeho oddílu je určitě Marek Minařík, který to díky svým schopnostem a rodině dotáhl až do několikaletému působení v profi týmech v US – zahrál si tak v nižší lize za Philadelphii Philies a Pitsburgh Pirates. V současné době je členem seniorské reprezentace a hraje v Praze za tým Tempo Titans!

Postupem doby samozřejmě naši nejlepší hráči po nuceném opuštění extraligy odcházeli po vzájemné dohodě do velkých týmů, opakované záplavy nám zničily veškeré zázemí, a i když jsme dostali od města podporu na jeho obnovu a vybudovali si z použitých buněk provizorní zázemí nové, nestačilo to – máme sice krásné přírodní hřiště, které bylo beze sporu počátkem devadesátých let nejkvalitnější v celé republice, první s travnatým infieldem, obklíčené úžasnou hradbou stromů, jenže se nachází v záplavové oblasti.  K tomu přišla móda halových sportů, a jelikož baseball a softball nepatří mezi sporty, které lze ovládnou za pár dní, a jelikož se tyto dva sporty v naší zemičce začínají koncentrovat do velkých měst, snižovala se postupně počtem i úrovní naše základna a skončilo prozatím i působení v oblasti baseballu.

Celkem tedy po 40-ti letech úspěšného působení v baseballu mužů a softballu žen chceme městu Louny vrátit něco za jeho dlouholetou podporu. Vrhli jsme se na tedy na další variantu našeho milovaného sportu – Slowpitch. Jde o rekreační variantu pro děvčata i chlapce, pro ženy i muže. Chceme vytvořit novou základnu, a to jak mladých, tak i dospělých lidí, co mají chuť se naučit tuto skvělou hru a založit „Lounskou Slowpitchovou Ligu“  ve 3 kategoriích – děti s rodiči (zábava pro rodiny), junioři (školní liga) a senioři (místní turnaje): zatím již dvakrát proběhly úspěšně nábory mladých, jenže Covid nám prozatím plány hatí. Dospělí již zkušenost mají, ale chceme jich přilákat daleko víc: jednou ročně jsme posledních šestnáct let pořádali slowpitchový turnaj pro lounské firmy „O putovní kládu“…původně v týmech hráli jen zaměstnanci firem, co nás sponzorovali, ovšem postupně se do nich dostali skoro všichni bývalí hráči, a proto chceme tento turnaj zachovat a zorganizovat pravidelnou ligu pro zájemce nové! Těšíme se, že to klapne. Skvělý sport, na který máme areál se třemi hřišti, kompletním vybavením a doufáme, že brzy i s novým zázemím, Vás jistě zaujme a bude bavit tak, jak bavil celou dobu nás…veškeré vybavení i profesionální vedení poskytneme a věříme, že v roce 2021 se nadechneme a rozjedeme opět skvělou tradici našeho oddílu v Lounech. Jsme oddíl s více než čtyřicetiletou tradicí a mnoha úspěchy a chceme poskytnout své schopnosti i dovednosti pro Vás, Louňáky!  

Důležité roky oddílu

Softball

1988   4. místo na mistrovství ČSSR v  softballu mužů

Baseball

1988   7. místo na mistrovství ČSSR v baseballu mužů

1992   žákovské družstvo

• vítěz České baseballové ligy
• vítěz kraje – kadeti

1993   3. místo na MČR – kadeti

• vítěz České baseballové ligy
• postup do Extraligy
• místo Extraliga ČR

1996   7. místo Extraliga ČR

• vítěz kraje – junioři

1996   4. místo MČR – junioři

1996 sestup do České baseballové ligy z finančních důvodů

• – sestup do Severočeského krajského přeboru v baseballu
• – vítěz Severočeského krajského přeboru v baseballu
• – vítěz Severočeského krajského přeboru v baseballu
• – postup do České baseballové ligy
• – 2006 účast v Českomoravské baseballové lize

2003 – play-off o Extraligu mužů

2004 – vícemistr kraje: žáci

2004 – 6. místo MČR: žáci

2005 –  play-off o Extraligu mužů

2005 – vítěz kraje – žáci

2005 – 5. místo MČR – žáci

2006 – zničeno zázemí záplavami a „vybudování“ nového za přispění města

2006 – účast na MČR mladších kadetů v Lounech: pořadatelství

2006 – baráž o ČMBL z 11. místa

2007 – III. LODM Ústeckého kraje: baseballový turnaj v Lounech: pořadatelství

2008 – vítěz kraje – žáci

2009 – vícemistr kraje – žáci

2010 – pořadatelství ME žáků (zrušeno ze strany ČBA)

2011 – 8. místo na  MČR starších žáků: pořadatelství

2012 – vítěz Zimní halové ligy: žáci

2012 – ocenění Sportovec roku: cena Ústeckého kraje: tým žáků

Slowpitch

2018 – areál v obnově, vybavení všech tří hřišť, řešení zázemí klubu: 40 let klubu!

2019 – školní liga JAK Louny!

2020 – nábor, ovšem potom Covid!!

2021 – Slowpitchová Liga Louny: start…!!!

KDE NÁS NAJDETE?